Kunratický les

Kunratický les je zalesněná souvislá plocha přibližně 300 hektarů, která se nachází na území Kunratic. S Kunratickým lesem tvoří jeden celek Michelský les, který na něj navazuje na severu a rozkládá se na území Michle a CHodova. Michelský les je lidově označován jako Krčský les. Vzhledem k blízké městské zástavbě je ročně navštíven cca 700 tisíci návštěvníky, kteří jej využívají pro krátkodobou relaxaci

Značná část Kunratického lesa je tvořena přírodní památkou Údolí kunratického potoka, které zahrnuje svahy v údolí potoka o celkové rozloze 152 hektarů.                                        

Historie Kunratického lesa - Téměř celý les se nachází na historickém území, které je spojeno zejména s králem Václavem IV. Ten byl nejznámějším majitelem Kunratického panství, které i s rozsáhlými lesy koupil roku 1407 od zadlužených Olbramoviců, aby zde pobýval v přírodě a vyjížděl na lovy. Za tímto účelem si zde také nechal vybudovat hrad. A v něm také 16. srpna 1419 zemřel. Zříceninu tohoto Nového hrádku najdeme v  jihozápadní části nedaleko ulice Vídeňská.

Kunratický les procházel ve 20. století zajímavým majetkoprávním vývojem. Střední část lesa koupilo hlavní město Praha v roce 1923 a v roce 1928 byl městu darován kus lesa okolo Nového Hradu. V roce 1947 byla zkonfiskována Korbům z Weidenheimu celá jižní část Kunratického lesa. Severní část lesa patřila od 15. století Univerzitě Karlově, na město Prahu byla převedena až v roce 1963. Jen část lesa, která se nachází u Chodova, byla zalesněna až po 2. světové válce na původně zemědělských půdách. Jinak se jedná o historicky zalesněné území. Z počátku 20. století také pochází rozsáhlé smrkové monokultury, které vypovídají o tzv. „smrkové mánii“ v tomto období.

Nový Hrad (zv. také Wenzelstein) byl postaven stavitelem Křížem v letech 1410 - 1412 pro krále Václava IV., který si jej nechal zbudovat jako soukromé sídlo. V roce 1419 zde také zemřel. O rok později byl hrad obléhán Husity, dobyt a zapálen.  

                             Zbytky husitského obléhacího tábora jsou v okolí hradu dodnes patrné. V roce 1736 zde byla vystavěna kaple sv. Jana Nepomuckého, která byla později zrušena. Začátkem 19. stol. se na hradišti nacházel břidličný lom. Ještě roku 1881 se zde tyčily až 5 m vysoké hradní zdi, které však byly pobořeny, aby nelákaly tolik návštěvníků plašících zvěř. 

V areálu lesa se vyskytuje i stádo muflonů uměle vypuštěné do oblasti v 70. letech  minulého století. Jejich počet se odhaduje na 30 – 50 kusů. Často se s nimi můžeme setkat i v areálu krčské nemocnice, kam se snadno dostanou a který mufloni považují zřejmě za součást svého „bydliště“. Není neobvyklé, když okolo Vás běží celé stádo těchto zvířat. Ale v lese můžeme potkat i srnky, jezevce, veverky. Z ptáků uslyšíme žluny, sojky, strakapoudy, brhlíky. 

                                               V oblasti lesa se nacházejí udržované lesní cesty, které slouží jak pro pěší, tak pro cykloturistiku a jsou hojně využívány.  Parkem prochází modrá, zelená a žlutá TZ. Pro obyvatele našeho domu je nejbližší vstup do lesa od  metra Chodov nebo Roztyly. Z Kunratického lesa vede značená cyklostezka až k Vltavě a dále k Žlutým lázním. Podle budoucích plánů by mohla vzniknout cyklostezka, která by propojovala Kunratický les s oblastí hostivařského lesoparku

V oblasti se pořádá každoročně velký běžecký přespolní závod zvaný Velká kunratická, který se běhá vždy v listopadu v jihovýchodní části lesa

Přírodní památka Údolí Kunratického potoka: Přírodní památka představuje na území pražské pánve jeden z nejúplnějších a dobře přístupných profilů celým spodním ordovikem (etapa prvohor). Přirozeně meandrující tok Kunratického potoka je lemován porosty střemchové jaseniny a ptačincové olšiny. Dominují v nich olše, vrby, topoly a jasany. Podél potoka je nejpestřejší květena z celého území. Roste zde sasanka hajní a pryskyřníkovitá, orsej jarní nebo plicník lékařský. V nivě potoka se vyskytují zajímaví nosatcovití a střevlíkovití brouci. Z motýlů zde žijí např. pouzdrovníček olšový, ostruháček jilmový či batolec červený. Přímo na březích potoka žije vzácný pavouk plachetnatka. Z ptáků jsou k vidění budníček lesní, konipas horský, sedmihlásek hajní, žluna zelená, ale i datel černý.

V nivě potoka žije na jednom z mála míst v Praze hrabošík podzemní. Doupné stromy poskytují útočiště letním koloniím netopýrů. V chráněném území se zachovaly také další, poměrně velké plochy porostů přirozeného druhového složení, a to kyselá doubrava nebo černýšová dubohabřina. V tomto území dominuje lesní fauna - z brouků např. početní nosatci a tesaříci, z motýlů se zde vyvíjí např. nesytka dubová či vzpřímenka habrová.

Botanicky velmi cenné jsou prosluněné skalky vystupující na několika místech na svazích nad potokem.

V jarních měsících zde kvete bělozářka větvitá. Zajímavá je také vegetace skalních výchozů nad Dolnomlýnským rybníkem s koniklecem lučním českým, bělozářkou liliovitou nebo křivatcem českým.

Nejvíce zastoupené dřeviny: dub zimní, smrk ztepilý, borovice lesní.